Rozpačitý rozpočet

Nejdůležitější zákon roku se blíží

První rychlý pohled na chystaný státní rozpočet na rok 2025. Jsou to spíš poznámky, ale třeba vám přijdou užitečné.


Nominálně mají příjmy českého státního rozpočtu růst rychleji (7,5%) než výdaje (5,7%). Reálně po očištění o inflaci příjmy také rostou rychleji (4,9%) než výdaje (3,1%), protože inflace "ukousne" přibližně 2,6 procentního bodu z nominálního růstu jak u příjmů, tak u výdajů. Odhadovaný reálný růst příjmů o 4,9% tak vychází z očekávání solidního ekonomického růstu 2,7%, z toku peněz z EU, který však také jednou zaplatí i náš daňový poplatník, a také možná asi trochu nečekaně z očekávání ještě vyššího výběru daní (zejména asi odvodů na sociální zabezpečení, ale detailně to zatím nezkoumám). Po očistění o peníze z EU a finanční mechanismy pak vidíme růst očekávaných příjmů o 6,6% a výdajů o 4,8%. Navzdory obvyklé představě však i peníze z EU jsou z nemalé části také dluhy, které jednou bude třeba z daní zaplatit, ale účetnictví státu je již hodně nepřehledné.

Příjmy a výdaje

Očekávané příjmy a výdaje 2025 oproti 2024
Očekávané příjmy a výdaje 2025 oproti 2024 · Foto: Autor
Státní rozpočet bez peněz z EU a fin. mech.
Státní rozpočet bez peněz z EU a fin. mech. · Foto: Autor

Zákonem stanovené výdaje

Dle tvrzení ministerstva financí z celkových výdajů 2316,1 mld. Kč (2161,8 mld. Kč bez výdajů financovaných z EU) tvoří největší objem mandatorní a kvazimandatorní výdaje (platy a odvody do EU) ve výši 1789,7 mld. Kč (meziroční nárůst o 55,4 mld. Kč). Z toho samotné mandatorní, tedy zákonem dané výdaje dosáhnou 1371,3 mld. Kč (+37,4 mld. Kč). Rekordní budou v příštím roce investice z národních zdrojů 154,6 mld. Kč (meziroční nárůst o 36,7 mld. Kč), resp. 250,8 mld. Kč po započtení fondů EU (meziroční nárůst o 66,2 mld. Kč), běžné výdaje státu vzrostou o 57, 9 mld. Kč, tedy o 3 %. To sice nesouhlasí s jiným výrokem ministra financí 93 procentech mandatorních a kvazimandatorních výdajů, ale to jistě někdo fundovanější než já dokáže vysvětlit. Každopádně se jedná o známku toho, že naše země nevzkvétá a pokračuje již jen ze setrvačnosti. A stát na tom asi už moc nezmění, protože je tak těžký a tak rozjetý, že už těžko dokáže změnit kurz dokud nenarazí. Takže držte si klobouky, načerpejte co nejvíc dotací, dokud je to možné, investujte je nejlépe, jak dovedete, protože dotace jsou to jediné, co bude ještě v naší zemi nějakou chvíli pořád růst a to se výplatí.a připravte se... Ano, opravdu bude hůř.

Mandatorní výdaje
Mandatorní výdaje · Foto: Autor, ministerstvo financí

Nesourodé postřehy k rozpočtu

V mandatorních výdajích představují sociální transfery a dotace (sociální dávky včetně důchodů) objem 939,0 mld. Kč (nárůst o 28,8 mld. Kč), z toho připadá na důchody 717,4 mld. Kč (nárůst o 11,2 mld. Kč). K tomu by se ale měly připočíst výdaje na platbu státu za státní pojištěnce do zdravotního systému jsou rozpočtovány v objemu 154,6 mld. Kč (nárůst o 3,6 mld. Kč). Sociální transfery státu proto celkem v roce 2025 spotřebují děsivých 1093 miliard korun, tedy více jak polovinu celkových státních příjmů.

Výdaje na dluhovou službu mají v příštím roce dosáhnout 100 mld. Kč (nárůst o 5 mld. Kč). Zákonem daný každoroční nárůst výdajů na obranu (v roce 2025 se jedná o sumu 160,8 mld. Kč) je rozprostřen do více rozpočtových kapitol – kromě Ministerstva obrany také např. v kapitolách SSHR, NÚKIB, NBÚ a MZV. Objem peněz na platy učitelů je od ledna 2025 navržen o 7 % vyšší, u ostatních státních zaměstnanců pak o 5 % vyšší. 

Jakkoliv je situace špatná, najdou se i vítězové, kteří zažijí v roce 2025 celkem velké hody. Doprava, zemědělství, kultura a zdravotnictví zažijí velký přísun peněz současných a budoucích daňových poplatníků.

Kde nejvíc rostou výdaje
Kde nejvíc rostou výdaje · Foto: Autor, ministerstvo financí

Co bude dál, copak to víme?

Jakkoliv se někteří tváří, že tomu tak není, dnešní dluhy stejně zaplatí občané, tedy daňoví poplatníci formou budoucích daní či všichni, co budou mít nějaké úspory trochu víc skrytě, pokud inflace bude vyšší, než úrokové míry. Náš stát tedy i v časech relativního klidu a hojnosti pokračuje v hostině na dluh, kterou budou muset zaplatit hlavně naše děti. A protože těch dětí je čím dál tím méně, je to naprosto nehorázné. Pro začátek bych proto alespoň navrhl, aby celkový počet státem živených politiků a dalších státních zaměstnanců byl nějak klouzavě navázán na počet narozených dětí. Nakonec země bez dětí stejně nemá žádnou budoucnost. A je sice zajímavé, že armáda politiků, státních úředníků a jiných státních zaměstnanců nadále pořádá dotační orgie, ale už hodují na starém a velmi unaveném medvědu. A až ho ohlodají na kost, medvěd možná padne a už nevstane.

Pro pochopení tohoto šíleného trendu života na dluh snad malé statistické okénko z našich škol: Za posledních pět let se sice ještě zvýšil počet žáků na 1. a 2. stupni základních škol o 6,3 %, avšak počet jejich učitelů narostl o 16,5 %, a to z 64,3 tis. ze září 2018 na 75,0 tis. v září 2023. Ještě výrazněji však v tomto období stoupl počet asistentů pedagoga působících na této úrovni vzdělávání, a sice o neuvěřitelných 64,6 % na 18,4 tis. v září 2023. Počet žáků základních škol již začne opět klesat, a to samé se bude za pět let opakovat na středních školách. A to je teprve předvoj věcí příštích. První, kde budeme moci sledovat, co nás čeká a nemine, budou mateřské školky. K 30. 9. 2023 totiž pracovalo na pozici učitele v mateřských školách celkem 35 068,8 osob přepočtených na plné úvazky v porovnání s 28 538,0 v roce 2013, tedy o 22 procent víc lidí. Přitom v roce 2010 se u nás narodilo téměř 120 tisíc dětí, od té doby se ale dětí rodí stále méně, letos dokonce o celých 40 tisíc dětí za rok méně než tehdy. A takto to bude po pár letech pokračovat dál a dál. Za dalších pět let to bude vidět na základních školách a tak dále. Během dvaceti let se už neodvratně staneme zemí starých. Ale pokud zásadně nezměníme směr, za sto let už budeme zemí úplně jinou, a především už asi ne českou.

Státní zaměstnanci a děti
Státní zaměstnanci a děti · Foto: Autor na základě dat od bing

Co budeme dělat? Pro začátek je třeba otevřít oči a skutečnost začít vidět takovou, jaká je a pokusit se zastavit stát v jeho neustálém růstu a utrácení, které navíc nakonec mají právě naše děti či naši vnuci zaplatit.