Ďábel utržený ze řetězu

František se zachvěl, když hodiny na kostelní věži odtloukly desátou. Seděl v kanceláři kláštera a v rukou svíral dopis od provinciála, který četl již potřetí. Varování bylo jasné – po prvním zásahu proti řeholním řádům z poloviny dubna přijde brzy další. „Buďte připraveni," psal provinciál. „Modlete se."

Mladý bratr Cyril nakoukl do místnosti. „Otče Františku, můžu na chvilku?"

František rychle složil dopis a vsunul jej do misálu na stole. „Samozřejmě, pojď dál."

Cyril vypadal ustaraně. Teprve před rokem složil řeholní sliby a nyní, v dubnu 1950, čelil spolu s ostatními situaci, na kterou ho nikdo nemohl připravit.

„Je pravda, co říkají? Že v Čechách už odvezli františkány a dominikány?" zeptal se tiše.

František pomalu přikývl. „Bartolomějská noc, tak tomu říkají. Minulý čtvrtek v noci přepadli desítky klášterů. Naše bratry odvezli někam na sever Čech."

„A co bude s námi?" Cyrilův hlas se mírně chvěl.

František na okamžik zavřel oči. Nechtěl mladému muži lhát, ale nechtěl ho ani vyděsit. „Nevíme. Modlíme se a připravujeme se na všechno."

*

O několik ulic dál, ve správní budově okresního národního výboru, seděl nad skleničkou piva Bedřich Novák, předseda Okresního akčního výboru Národní fronty. Před ním ležela složka s razítkem „Přísně tajné" a nápisem „Akce K – II. fáze".

„Tak je to tady. Zítra v deset přijede padesát příslušníků SNB a pětadvacet místních soudruhů z Lidových milicí," řekl Václav Malý, tajemník okresní organizace KSČ.

Novák si zapálil cigaretu. „Všechno musí proběhnout podle plánu. Žádné excesy jako v Praze, žádné fotoaparáty. Přesně ve 23:00 obklíčíme klášter, odvedeme mnichy do připravených autobusů a odvezeme je do centralizačního tábora."

„A co odpor? Připravili jsme se na to?" zeptal se Malý.

Novák se ušklíbl. „Jaký odpor? Jsou to jen kněžourové v hábitech. Polovinu už zlomili v Čechách. Církev slábne a my jsme strana budoucnosti. Tyhle opory starého světa musí zmizet."

Malý si povzdechl. Byl přesvědčený komunista, ale občas mu dělaly metody, které strana používala, těžkou hlavu. Příliš mu připomínaly praktiky, proti kterým bojovali během okupace.

„A co ten mladý kněz? Ten, co založil mládežnický oddíl? Michálek myslím."

„Ten má zvláštní režim," odpověděl Novák a vytáhl z desek samostatný list. „Má být izolován a převezen na zvláštní výslech."

*

Když se František vrátil do své cely, slunce už dávno zapadlo. Pokojně zhasínal poslední svíčku, když uslyšel tiché zaklepání na dveře.

„Dále," řekl tiše.

Do místnosti vstoupil otec Jeroným, nejstarší člen klášterní komunity. Jeho vrásčitá tvář vypadala v šeru ještě starší.

„Františku, musíme zachránit knihy a listiny z archivu. Mám tušení... že zítra může být pozdě."

František dlouze hleděl na starého muže. Bylo mu jasné, že pokud komunisté zaberou klášter, mnoho vzácných děl ze starobylé knihovny a archivu bude nenávratně ztraceno.

„Kam je můžeme ukrýt?"

„Zazdíme je do výklenku za oltářem sv. Antonína," odpověděl Jeroným. „Jako v roce 1939, když přišli Němci."

František souhlasně přikývl. Za hodinu už s několika bratry tiše přenášeli nejvzácnější rukopisy, knihy a dokumenty do připraveného úkrytu. Mezi nimi byl i pergamen s privilegiem krále Václava II. z roku 1297, originály listin ze 16. století a drahocenné iluminované rukopisy.

*

V téže době seděl mladý poručík StB Josef Kalina nad mapou oblasti a pečlivě zanášel poslední detaily operace. Byl nervózní – bylo to poprvé, co vedl takto významnou akci. Stranické vedení mu dalo jasně najevo, že očekává naprostou preciznost.

„Soudruhu poručíku, spojení z Prahy!" oznámil vojín, který vtrhl do místnosti.

Kalina vzal telefon. „Ano, soudruhu majore, rozumím. Ano, všechno je připraveno. Zahájíme přesně ve 23:00."

Když zavěsil, otřel si pot z čela. Původně měli čekat až na víkend, ale rozkaz z Prahy byl jasný – akce proběhne v noci z 27. na 28. dubna.

*

„Bratři, je možné, že dnes v noci přijde zkouška naší víry," promluvil František tiše. „Nevíme, co nás čeká, ale ať se stane cokoliv, pamatujte na sliby, které jste složili Bohu."

Mladému Cyrilovi se třásly ruce. „Co máme dělat, otče?"

„To, co jsme dělali vždy. Modlit se, zachovat klid a důstojnost. Vezměte si jen osobní věci – Písmo svaté, růženec, brevíř a nejnutnější oblečení."

Bedřich Novák se postavil před shromážděné příslušníky SNB a Lidových milicí.

„Soudruzi, za půl hodiny začneme s likvidací zdejšího kláštera, posledního hnízda tmářství v našem okrese. Vaším úkolem je zajistit řeholníky a dopravit je do připravených autobusů. Žádné násilí – nejsme fašisti! Ale také žádné debaty a žádné ústupky. Tito lidé brání pokroku a my plníme historický úkol!"

Poručík Kalina pozoroval své muže. Věděl, že někteří z nich jsou věřící, a tato akce jim nemusí být příjemná. Ale rozkaz je rozkaz.

*

František uslyšel zvuk motorů. Mnoho motorů. Z okna své cely viděl světla reflektorů, která ozářila nádvoří kláštera. Pak se ozvaly rány do brány.

„Jménem zákona, otevřete!"

Starý vrátný bratr Metoděj pomalu otevřel těžkou dubovou bránu. Dovnitř se vhrnuli ozbrojení muži, někteří v uniformách SNB, jiní v civilu s rudými páskami na rukávech.

„Všichni se shromáždí v refektáři! Ihned!" zavelel poručík Kalina.

František sešel dolů, kde už čekala většina řeholníků. Někteří se tiše modlili, jiní hleděli s němým úžasem na ozbrojené muže, kteří obsadili jejich domov.

Do refektáře vstoupil Bedřich Novák s listem papíru v ruce.

„Jménem vlády lidově demokratické republiky Československé přebírá stát s okamžitou platností tento objekt. Vy budete převezeni do centralizačního kláštera, kde budete moci nadále vykonávat své náboženské úkony pod státním dozorem."

František vystoupil vpřed. „Podle jakého zákona postupujete? Žádáme o předložení písemného rozhodnutí."

Novák se zasmál. „Žádné papíry nepotřebujete. Máte deset minut na sbalení osobních věcí. Jeden kufr na osobu."

Za hodinu už stáli všichni řeholníci na nádvoří s malými zavazadly. Cyril se třásl, částečně zimou, částečně strachem. Starý otec Jeroným se opíral o hůl a tiše se modlil.

Když nastupovali do připravených autobusů, František se ještě jednou ohlédl na klášter, který byl jeho domovem více než patnáct let. Věděl, že se sem už nikdy nevrátí. V okně jedné z cel zahlédl tvář – mladého poručíka StB, který si prohlížel knihy v jeho knihovně.

Autobus se rozjel do tmy. Hodiny na kostelní věži odbíjely půlnoc. Bylo 28. dubna 1950 a právě skončila druhá fáze Akce K. Kláštery v Československu umlkly. Kláštery, které po staletí vzdorovaly válkám, požárům i epidemiím, padly během jediné noci.

František se posadil vedle Cyrila a vzal ho za ruku. „Neboj se," zašeptal. „Církev přežila horší věci. A my také přežijeme."

Autobus projel městskou branou a zmizel ve tmě. Za ním jel nákladní vůz plný zabavených knih, listin a cenností. Vše, co se nepodařilo ukrýt, mířilo do temnoty noci..

Nad městem vyšel měsíc a osvětlil prázdný klášter. Z budovy už byly sundány kříže a ve dveřích se leskla nová pečeť s rudou hvězdou. Začínal nový den, den po dlouhé noci, která měla trvat dalších téměř čtyřicet let.

Akce K byla tajná operace komunistického režimu v Československu v dubnu 1950, jejímž cílem byla likvidace mužských klášterů a internace řeholníků. Proběhla ve dvou hlavních vlnách:

V noci ze 13. na 14. dubna 1950 (někdy označovaná jako "bartolomějská noc")

V noci z 27. na 28. dubna 1950

Během těchto zásahů byly kláštery násilně přepadeny příslušníky Státní bezpečnosti (StB), SNB a Lidových milicí. Řeholníci byli převezeni do tzv. centralizačních nebo internačních klášterů, kde byli drženi pod státním dozorem. Jejich majetek, včetně historicky cenných knih, rukopisů a uměleckých děl, byl zabaven.

Akce K byla součástí širšího plánu komunistické strany na potlačení vlivu církve v československé společnosti. Celkově bylo postiženo asi 219 klášterů a přibližně 2400 řeholníků. Šlo o jeden z nejvýznamnějších represivních zásahů proti katolické církvi v období komunistické totality.