Těžký život českého miliardáře

Není snadné být českým miliardářem. Opravdu není. Každé ráno se pan Myrtil Sháněl probouzí ve své skromné vile o pouhých čtyřiceti pokojích v Praze 6 a čelí děsivému úkolu: rozhodnout se, zda dnes snídá na terase s výhledem na Petřín, nebo v zimní zahradě s výhledem na Vltavu. Takové rozhodování by dokázalo vyčerpat i nejsilnějšího člověka.

Ale nejdříve musí absolvovat svou ranní rutinu krásy. Čtyři hodiny v osobním spa s masáží obličeje diamantovým práškem, aplikací krému z mléka tibetských jaků a sérum ze vzácných mořských řas, které se pěstují výhradně při úplňku. Jeho osobní kadeřník Fidelius (přilétá speciálně z Milána) pak tři hodiny upravuje každý jednotlivý vlas do dokonalé pozice. Pan Sháněl totiž ví, že když ztratí byť jediný vlas ze svého účesu, může to způsobit pád akcií jeho holdingu o celá dvě procenta. Své zbylé vlasy má pečlivě spočítané a potají jim dává jména. Ano, nerad to píši, ale když je posledně počítal, chybělo jich oproti předchozímu sčítání celých 236. Pokud máte vsazeno na jeho akcie, je nejvyšší čas se jich zbavit. Vlasoví odbroníci z Masarykovy univerzity v Brně totiž odhadují, že tímto tempem bude Sháněl do dvou let úplně bez vlasů a jeho akcie se tím pádem stanou bezcennými papírky.

Následuje ještě složitější volba - kterým ze svých sedmi vozů pojede do kanceláře, ale nejdříve musí vybrat jednu ze svých třiceti devíti kravat. Každá má svou vlastní klimatizovanou vitrínku a osobního ošetřovatele. Červená kravata je pro dny, kdy plánuje koupit něco velkého. Modrá pro dny, kdy něco prodává. Zlatá jen pro schůzky s ministry - nesmí se ušpinit politikou.

V kanceláři ho čekají úmorné úkoly. Musí se rozhodnout, zda koupit další mediální dům, nebo investovat do hokejového klubu. Oba kroky by samozřejmě sloužily výhradně k "rozvoji české kultury a sportu" - jak rád říkává novinářům se slzou v oku (slza je samozřejmě z destilované vody ze švýcarských Alp).

Nejhorší je však odpoledne. Pan Sháněl musí přemýšlet, kam umístit svou nejnovější sbírku zrcadel (má jich už 2 847, ale každé odráží jeho tvář trochu jinak). Zámek v jižních Čechách? Už je plný portrétů sebe sama. Apartmán v New Yorku? Tam má zase sbírku svých tiskových fotografií seřazených podle úhlu úsměvu. Možná ten penthouse v Londýně? Ne, tam má muzeum svých vlastních vlasů z různých období života.

Během odpoledne musí také absolvovat dvouhodinovou séanci u svého osobního stylisty, který mu každý den nastavuje brýle do přesného úhlu 17,3 stupně. Pokud by byly nakloněné o stupeň více či méně, mohlo by to podle pana Sháněla způsobit mezinárodní finanční krizi.

Večer pak přichází největší utrpení - musí se rozhodnout, kterou ze svých filantropických nadací dnes podpoří. Nadaci pro výstavbu zrcadel v českých školách? Nadaci na výzkum dokonalého účesu? Nebo možná nadaci pro podporu české kosmetiky vyrobené výhradně z jeho vlastních slz štěstí? Všechny samozřejmě nesou jeho jméno vytesané do mramoru velkými písmeny, protože jak jinak by lidé věděli, komu vděčí za svou krásu?

Před spaním pak musí strávit další tři hodiny nanášením nočního krému z rozmělněných perel a meditací před obřím portrétem sebe sama. Jen tak může být připraven na další den plný obětavé služby českému národu.

Když si v posteli (matrace naplněná peřím z andělských křídel) povzdechne nad těžkostmi svého života, utěšuje se myšlenkou, že alespoň pomáhá české ekonomice. Vždyť zaměstnává skoro dvě stě lidí jen na leštění zrcadel ve svých nemovitostech! A jeho tým kadeřníků, masérů a stylistů vytváří pracovní místa pro celou armádu odborníků na péči o jeho božskou krásu.

Ano, opravdu není snadné být Myrtilem Shánělem. Zvláště když si člověk musí neustále vymýšlet, jak vysvětlit, že ty peníze rozhodně nevznikly vykořisťováním vdov při prodeji jejich rodinných domů za desetinu ceny nebo systematickým okrádáním dětí z dětských domovů o jejich vánoční dary. A už vůbec ne organizovanými krádežemi menstruačních potřeb ze školních záchodků, které pak prodával zpět školám za trojnásobnou cenu. To je nejkrutější břemeno ze všech - neustále tvrdit, že úspěch je jen výsledkem tvrdé práce a božího požehnání jeho dokonalého zevnějšku. Ostatně rád o sobě říká: "Sám vám ani nevím, jestli jsem tak bohatý, jako jsem krásný, anebo tak chytrý, jako jsem bohatý."

Chudák pan Sháněl. Možná by mu někdo měl založit nadaci na podporu přepracovaných krásných a českých miliardářů se sexy mozky a složitými jmény, kteří ve skutečnosti rozhodně nikdy nikoho neokradli o hygienické potřeby, ani nepřipravili sirotky a vdovy o jejich vánoční dárky, ale i tak čelí nepřízni deníků i nočníků.